HAY – je, jsou, vyskytuje se, vyskytují se

Es (je) – označuje trvalou vlastnost
Está (je) – uvádí stav, nebo místo
Hay (je) – vyskytuje se (platí pro jednotné i množné číslo). Používá se u blíže neurčených a dosud nejmenovaných osob a věcí.

Hay colombianos aquí? (Jsou tu nějací Kolumbijci?)
No, aquí hay muchos checos. (Ne, tady je hodně Čechů.)
Hay libros para Rafael? (Jsou tu nějaké knihy pro Rafaela?)
Qué hay a la derecha? (Co je napravo?)
En esta ciudad hay un hospital. (V tomto městě je jedna nemocnice.)

HAY QUE – je třeba, je nutno, musí se

Hay que aprender. (Je třeba se učit.)
Hay que llamar un buen médico. (Je nutno volat dobrého lékaře.)
También hay que decir que no todo leemos. (Také je třeba říct, že ne všechno čteme.)
Hay que conocerse bien. (Je třeba dobře se poznat.)
Es verdad que hay que ayudar. (Je pravda, že se musí pomáhat.)

------------------------

KRÁCENÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN
BUEN, MAL, UN, PRIMER, TERCER se krátí před podstatným jménem rodu mužského na tvar:

un buen amigo - dobrý přítel
mal tiempo - špatné počasí
un libro - jedna kniha
primer día - první den
tercer hombre - třetí člověk
V ženském rodě a množném čísle krácení nenastává. Přídavné jméno

GRANDE

-----------------------

PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA

Tvary MI, TU, SU se používají výhradně před podstatným nebo přídavným jménem:
Mi buen amigo (Můj dobrý přítel)

Samostatně, nebo za podstatným jménem se používají tato přivlastňovací zájmena:
Mío, mía – můj, moje
Tuyo, tuya – tvůj, tvá
Suyo, suya – jeho, její, váš, vaše
Nuestro, nuestra – náš, naš
Vuestro, vuestra – váš, vaše
Suyo, suya – jejich, váš, vaše

?Es tuyo este diccionario? (Je tvůj tento slovník?)
Sí, es mío. Es un diccionario mío. (Ano, je můj. Je to slovník můj.)
iMadre mía! (Matičko moje!)
iDíos mío! (Bože můj!)
?Está es tu bandeja? No, la mía es más pequeňa. (Tohle je tvoje miska? Ne, ta moje je menší.)
Es una bota. Es de Felipe. ?Es suya? Sí, es suya, es su bota. (Je to bota. Je Filipa. Je jeho? Ano, je jeho, je to jeho bota.)
Tenemos bolígrafos. Son nuestros bolígrafos. Son nuestros. (Máme pera. Jsou to naše pera. Jsou naše.)
Tato přivlastňovací zájmena mohou mít člen určitý, pak nahrazují podstatné jméno. (No, la mía es más pequeňa.)

Přivlastňovací zájmena 3. osoby
Tvary SU a SUYO platí pro osoby él, ella, ellos, ellas i oslovení USTED a USTEDES.
Znamenají tedy jeho, její, jejich, váš, vaše i svůj.
Aby nedošlo k nedorozumění, komu se přivlastňuje, používají se tyto vazby

Un amigo de él – jeden jeho přítel
Una amiga de ella – jedna její přítelkyně
Un amigo de usted – jeden Váš přítel
Conozco a una hermana de usted. (Znám jednu vaši sestru.)
Conozco a Manuel y a su padre. (Znám Manuela a jeho otce.)

Zvratná přivlastňovací zájmena SUYO a SU se používají jedině ve 3. osobě j.č a m.č., nikoliv ve všech osobách, jako v češtině!
?Tienes tu coche? (Máš svůj vůz?)
Vosotros y vuestro amigo (Vy a váš přítel)
Usted y su amigo (Vy a váš přítel…tykání jedné osobě)
Ustedes y su amigo (Vy a vás přítel…tykání více osobám)
Tengo un libro. Es mío. (Mám knihu. Je moje.)

-------------------------

rod mužský - el - slova mívají koncovku o - el abuelo
oni - ellos
rod mužský - la - slova mívají koncovku a - la abuela
ony - ellas

------------------------

mucho - používáme u podstatných jmen před slovem
.............používáme u sloves po slově

-----------------------

VÝZNAMY SLOVA „LO“

a) LO = to
(člen středního rodu)

Neklade se před žádné podstatné jméno, protože podstatná jména rodu středního ve španělštině nejsou. Stojí před přídavnými jmény a příslovci.

Příklady:
Te digo lo poco que sé. (Říkám ti to málo, co vím.)
Lo mejor escribí ayer. (To nejlepší jsem napsala včera.)
El amor es lo más hermoso que puede existir en este mundo. (Láska je to nejkrásnější, co může existovat na tomto světě.)

b) LO = to
(osobní zájmeno ve 4. pádě. Používá se pro myšlenky, fakta a věty. V americké španělštině i pro životné bytosti.)

Příklady:
Sí, lo sé. (Ano, vím to.)
Así lo vamos a hacer. (Tak to budeme dělat.)
?Es usted Colombiano? Sí, lo soy. ( Jste Kolumbijec? Ano, to jsem.)

c) LO QUE – odpovídá českému: to, co (vztahuje se k myšlence, faktu, větě)

Příklady:
No sé lo que cantan. (Neznám to, co zpívají.)
?Es todo lo que sabes? (To je všechno, co víš?)
Es todo lo que puedo hacer. (To je všechno, co mohu udělat.)
Aquí ves todo lo que es gratis.(Tady vidíš všechno to, co je zdarma.)

(LO se ještě používá při stupňování příslovcí a při skloňování osobních zájmen. Ale to později.)

------------------------------

ZÁPOR

NADA, NADIE, NUNCA, TAMPOCO
(nic, nikdo, nikdy, také ne)

- pokud stojí před slovesem, nepoužijeme záporku NO
- pokud stojí za slovesem, použije se záporka NO.

Příklady:
Nada tengo. (Nic nemám.)
No tengo nada. (Nemám nic.)
Nadie sabe cuando salen. (Nikdo neví, kdy odejdou.)
No sabe nadie cuando salen. (Nev